Posts Tagged 'Knihy'

Aldous Huxley – Konec civilizace

koneccivilizaceČetli jste knihu 1984 od George Orwella? Já sice zatím ne (chystám se, a to brzy), ale vím, že je to antiutopistický román popisující svět, ve kterém se naplnilo vše, čeho se obáváme nejvíce (např. ztráta svobody). Ale proč o tom vůbec píšu? Konec civilizace od Aldouse Huxleyho je totiž také antiutopie, akorát bere budoucnost z úplně druhé strany. Lidé jsou tvořeni tak, aby byli celý život šťastní. A to tvořeni myslím doslova. Neexistují rodiny, otcové ani matky – všichni vznikají uměle. V brzkém vývoji jsou mláďatům (děti), která jsou vytvářena většinou v „sadách” stejně vypadajících jedinců po desítkách, dodávány různé chemikálie, ať už pro podporu (nebo pozastavení) růstu nebo proti nemocem. Už v mládí začíná klíčový proces fordovské (Henry Ford byl zakladatelem a „bohem”) společnosti – predestinace.

Predestinace rozděluje obyvatele do pěti kast – alfy, bety, gamy, delty a epsiloni. Začíná už dodáváním chemikálií mláďatům – alfy dostávají chemikálie pro podporu růstu (výška je znakem významnějších lidí), protože z nich se stávají ti nejchytřejší, kdežto epsilonům se dává trochu alkoholu, aby se růst pozastavil. Epsiloni se „vyrábějí” rovnou po desítkách, protože budou využívaní na ty nejhorší práce a nepotřebují být každý jiný, jedinečný. Další fáze predestinace probíhá ve spánku, kdy se všem od narození až po téměř dospělost neustálým opakováním vštěpují do hlavy základní pravidla fordovské společnosti. Ta jsou mimo jiné soustředěna i na to, aby si lidé kupovali co nejvíce věcí a tak udržovali ekonomiku v chodu. Další (a pro společnost velmi důležité) pravidlo zní „všichni patří všem” – velmi časté střídání sexuálních partnerů je tedy naprosto přirozené. Všem to vyhovuje, protože sex je zábava a lidé nemají téměř žádné city (jejda, to jsem zmínil až teď?), takže nikdo nežárlí.

Jednoduše řečeno, v Konci civilizace jsou všichni naprosto spokojení. Práce je baví, a když zrovna nepracují, užívají si v pocitových kinech, při poslouchání syntetické hudby, v posteli nebo při sportování. A když přeci jenom mají špatnou náladu, vezmou si pár gramů somy, drogy bez negativních vedlejších účinků, a dalších pár hodin si užívají v „jiném světě”. Lidé fyzicky nestárnou, prostě po nějakém čase umřou. Nikomu nevadí, že neexistují knihy ani umění, protože ani nevědí, co to je. Fordovská společnost je ve svém smyslu dokonalá – ale upřímně, kdo z vás by v ní chtěl žít?

Děj se pohybuje okolo několika osob z fordovské společnosti a divocha z „necivilizované” společnosti (na Zemi existuje divošská rezervace, kde žijí zbytky pro nás normálních lidí, indiánů). I když je příběh těchto lidí zajímavý, podle mě slouží jen k tomu, aby se román pěkně četl a autor pomocí něho mohl pořádně popsat, jak by to mohlo v budoucnu vypadat (což je bezpochyby hlavní záměr knihy).

Nakonec by se slušelo knihu ohodnotit. Podle mě jde o knihu čtivou a velmi zajímavou, a rozhodně jsem se při ní zamyslel, jestli bych chtěl takhle žít (ne) a jestli naše civilizace spěje podobným směrem (ano).

Hodnocení: 5/5

Stručné porovnání myšlenek Konce civilizace a 1984 (díky kterému jsem se o knize dověděl) můžete shlédnout zde (anglicky).

James Clavell – Král krysa

Král krysa - obalKrál krysa je první napsanou knihou z Clavellovy Asijské ságy, která obsahuje šest románů soustředěných v asijském prostředí celkově v období 17. až 20. století. Po silném zážitku z tého knihy se chystám přečíst i další z této ságy.

Děj se odehrává ke konci druhé světové války na území Japonska. Tam leží Čangi – zajatecký tábor, kde žije asi osm tisíc vojáků: převážně Angličani, Australani, Novozélanďané a Kanaďani. Nachází se tam věznice a vedle ní stojí i několik baráků, ve kterých žijí důstojníci a vyšší důstojníci. A v jednom baráku žije i dvacet pět amerických vojáků.

Situace tam vypadá tak, že všichni zajatci jsou silně podviživení a nemají co na sebe. Přes někoho v táboře prodávají všechny své věci – pokud ještě nějaké mají – a za získané peníze kupují jídlo. Tedy, ne tak úplně všichni. Existuje jedna výjimka, okolo které se celá kniha točí – desátník Král. Král je jeden z těch pětadvaceti amerických vojáků. On jediný si žije – dá se říct – v blahobytu. Nosí normální oblečení, jí normální jídlo, má spoustu všemi chtěných cigaret. Všichni v táboře mu závidí, a jemu se to líbí. A jakže to všechno získal? Král je totiž ten někdo, přes kterého všichni prodávají své věci. Status obchodníka si získal svou inteligencí, důvtipem a čestností. Tedy, čestností. Je sice pravda, že ještě nikdy neshrábnul všechny peníze, co za danou věc získal, ale na druhou stranu si bere hodně velkou část. Je to vlastně takový opak Robina Hooda – chudým bere a bohatým (sobě) dává. Nezáleží mu na tom, jak se mají ostatní – jeho heslo je, že každý se stará sám o sebe. Otázkou ovšem je, jak dlouho mu to ostatní budou trpět.

Hodnocení: 5/5; kniha je velmi dobře napsaná, autor dokázal popsat bídu, která v táboře panuje. Proto jsem se vcítil (alespoň do té míry, do jaké se člověk, který danou situaci nikdy nezažil, může vcítit) do pocitů obyvatelů tábora na konci knihy, kdy… no, přečtěte si to raději sami. Zásluhu na tom má určitě fakt, že Clavell sám byl při druhé světové válce zajatcem v Čangi, a ikdyž děj není založen na pravdě, určitě do knihy vmísal své vlastní pocity z tohoto pobytu.