Posts Tagged 'sci-fi'

Aldous Huxley – Konec civilizace

koneccivilizaceČetli jste knihu 1984 od George Orwella? Já sice zatím ne (chystám se, a to brzy), ale vím, že je to antiutopistický román popisující svět, ve kterém se naplnilo vše, čeho se obáváme nejvíce (např. ztráta svobody). Ale proč o tom vůbec píšu? Konec civilizace od Aldouse Huxleyho je totiž také antiutopie, akorát bere budoucnost z úplně druhé strany. Lidé jsou tvořeni tak, aby byli celý život šťastní. A to tvořeni myslím doslova. Neexistují rodiny, otcové ani matky – všichni vznikají uměle. V brzkém vývoji jsou mláďatům (děti), která jsou vytvářena většinou v „sadách” stejně vypadajících jedinců po desítkách, dodávány různé chemikálie, ať už pro podporu (nebo pozastavení) růstu nebo proti nemocem. Už v mládí začíná klíčový proces fordovské (Henry Ford byl zakladatelem a „bohem”) společnosti – predestinace.

Predestinace rozděluje obyvatele do pěti kast – alfy, bety, gamy, delty a epsiloni. Začíná už dodáváním chemikálií mláďatům – alfy dostávají chemikálie pro podporu růstu (výška je znakem významnějších lidí), protože z nich se stávají ti nejchytřejší, kdežto epsilonům se dává trochu alkoholu, aby se růst pozastavil. Epsiloni se „vyrábějí” rovnou po desítkách, protože budou využívaní na ty nejhorší práce a nepotřebují být každý jiný, jedinečný. Další fáze predestinace probíhá ve spánku, kdy se všem od narození až po téměř dospělost neustálým opakováním vštěpují do hlavy základní pravidla fordovské společnosti. Ta jsou mimo jiné soustředěna i na to, aby si lidé kupovali co nejvíce věcí a tak udržovali ekonomiku v chodu. Další (a pro společnost velmi důležité) pravidlo zní „všichni patří všem” – velmi časté střídání sexuálních partnerů je tedy naprosto přirozené. Všem to vyhovuje, protože sex je zábava a lidé nemají téměř žádné city (jejda, to jsem zmínil až teď?), takže nikdo nežárlí.

Jednoduše řečeno, v Konci civilizace jsou všichni naprosto spokojení. Práce je baví, a když zrovna nepracují, užívají si v pocitových kinech, při poslouchání syntetické hudby, v posteli nebo při sportování. A když přeci jenom mají špatnou náladu, vezmou si pár gramů somy, drogy bez negativních vedlejších účinků, a dalších pár hodin si užívají v „jiném světě”. Lidé fyzicky nestárnou, prostě po nějakém čase umřou. Nikomu nevadí, že neexistují knihy ani umění, protože ani nevědí, co to je. Fordovská společnost je ve svém smyslu dokonalá – ale upřímně, kdo z vás by v ní chtěl žít?

Děj se pohybuje okolo několika osob z fordovské společnosti a divocha z „necivilizované” společnosti (na Zemi existuje divošská rezervace, kde žijí zbytky pro nás normálních lidí, indiánů). I když je příběh těchto lidí zajímavý, podle mě slouží jen k tomu, aby se román pěkně četl a autor pomocí něho mohl pořádně popsat, jak by to mohlo v budoucnu vypadat (což je bezpochyby hlavní záměr knihy).

Nakonec by se slušelo knihu ohodnotit. Podle mě jde o knihu čtivou a velmi zajímavou, a rozhodně jsem se při ní zamyslel, jestli bych chtěl takhle žít (ne) a jestli naše civilizace spěje podobným směrem (ano).

Hodnocení: 5/5

Stručné porovnání myšlenek Konce civilizace a 1984 (díky kterému jsem se o knize dověděl) můžete shlédnout zde (anglicky).